Účastníkům mezinárodní vědecké konference Slovanský svět v očích badatelů a publicistů 19. a 20. století , která se konala 16.-17. listopadu 2006 na půdě Univerzity Opole, se dostalo zajímavého zpestření v podobě pozvání na slavnostní symfonický koncert opolské filharmonie. Její orchestr není dosud v hudebním světě příliš známý, listopadový koncert však mezinárodní publikum přesvědčil o velmi dobrých kvalitách tohoto sehraného tělesa. Na programu byly stálice symfonického repertoáru v podobě II. klavírního koncertu B dur Johannesa Brahmse (s nadaným ruským sólistou Jevgeniem Michajlovem) a Stravinského suity Pták ohnivák . Tyto skladby jsou pravidelným návštěvníkům symfonických koncertů dobře známé a poučeným posluchačům přinášejí nové hudební zážitky jen při vnímání samotného způsobu interpretace. Nevšedním dramaturgickým obohacením, při kterém může publikum žasnout také nad kompozičním mistrovstvím dosud neslyšené skladby, bylo zařazení skladby Krabat lužickosrbského skladatele Detlefa Kobjely. I pro samotnou opolskou filharmonii byla tato symfonická suita novinkou. Svědčí o tom nepřipravenost tištěného průvodního slova ke koncertu, ve kterém si návštěvníci zopakovali známé informace o Brahmsově i Stravinského skladbě, ovšem nepřečetli si ani řádku o Krabatovi a nedozvěděli se bohužel ani ty nejzákladnější informace o jejím autorovi. Rozpaky publika nad očekávanou neznámou skladbou však záhy kromě samotné hudby rozptýlil výkon orchestru, který na rozdíl od tištěného programu byl na novou skladbu připraven velmi svědomitě. Kobjelův Krabat měl v podání opolských hudebníků vše, co vyžaduje. Jeho témata zněla v požadovaných výrazových kontrastech. Výrazný rytmus pětidílné skladby byl náležitě podpořen rozšířenou sekcí bicích nástrojů. Ač je Kobjelova skladba pro mnohé neznámá, její faktura je natolik průzračná, že by jakékoliv intonační nebo rytmické zaváhání bylo okamžitě naprosto zřejmé. V tomto ohledu nelze orchestru opolské filharmonie pod vedením svého šéfdirigenta Bogusława Dawidova vytknout ani to nejmenší. Nejen tento umělecký výkon, ale především odvážný dramaturgický úkon opolské filharmonie by se měl stát vzorem pro další evropské hudební instituce v rozšiřování koncertního repertoáru o pozoruhodná díla lužickosrbských skladatelů, která na řadě pódií bohužel nemají ani zdaleka své stálé místo.

Petr Ch. Kalina.
1999-2021 © Stowarzyszenie Polsko-Serbołużyckie PROLUSATIA
ontwerp en implementering: α CMa Σείριος